na Blog.cz

Tak jsem nasadila opět nový design... Je mi fakt jedno, jestli se líbí vám. Důležitý je, že se líbí mě xD

Ha... Kouzelný víkend. Moje srdíčko se opět trošku naplnilo štěstím. Jsem sice pořád nemocná, ale nějak mi to teď nedochází. Celej víkend jsem se koupala v lázni štěstí. Mám chuť sníst perníkový srdce, ale kde ho teď seženu? xD Je fajn mít v noci vedle sebe někoho, ke komu se můžu přitulit, když mi je zrovna zima, koho můžu obejmout, když je mi smutno a vedle koho se ráno probudím s blaženým úsměvěm na rtech...

Poslouchám soundtrack z muzikálu Across The Universe a úsměv z mé tváře ne a ne zmizet. Dneska jsem zabila vosu, která mi tu v pokoji ničila můj klid. Po pěti minutách tu byla další. A nečekaně jsem pak zabíjela ještě třetí vosu. A aby toho nebylo málo, měla jsem menší incident s policíí. Ano, opravdu jsem jela na červenou... Ale nikomu ani muk, krásně mi to prošlo. Viď miláčku?

Začínám myslet na Vánoce. Už bych měla jít nakupovat dárky xD. V posledních letech na mě ta krásná bílá nálada leze nějak brzo...

Tak já asi pošustím do postýlky, nechám si zdát krásný sen jen a jen o Tobě lásko...

Ležím v posteli...pláču... Začínám si myslet, že mi není pomoci...

Vůbec nevím, co se děje. Smutek by se dal krájet a já bezradně čekám, že se mi ozve. Jediná zpráva, jediné slůvko něhy... Jenže toho se mi nedostává. Jsem polapená, poražená. Nedokážu se bránit zlým myšlenkám, nedokážu s lehkostí dýchat...

Ale pořád si říkám, že zase bude líp. Že se ze všeho nakonec dostanu a budu opět šťastná. Proč nemůžu vrátit zpět prázdniny? Štěstí, které jsem v té době prožívala nejde ani popsat. A vzpomínky bolí...

Začínám si myslet, že se všechno točí jenom kolem školy. Ráno vstávám, abych tam šla, odpoledne se snažím stihnout vlak, abych byla doma a mohla zase ráno vstát a jet do školy. Škola vsude kolem náš, každý pohyb, každý důvod... Vše kvůli škole. A nebo ne? Mám školu ráda. Ovšem jen omezeně. Mám tu před sebou kotel učení, ale nedokážu se k tomu dokopat. Zaprvé vůbec nevím, co se mám učit dřív a za druhé na to ani není nálada. Jenže ta není nikdy - to už jsem poznala v minulých letech. Bohužel letos už mi jde o kejhák a tak se asi opravdu budu muset pořádně učit... Maturita se neúprosně blíží... Pomalu mi už dýchá na krk a já mezitím sedím u notebooku a blbě na něj čumím. Brala bych, kdyby se ta maturita mojí osobě nějak vyhla. Koneckonců, je na mě jestli k ní dojdu nebo ne. To ale musím, takže bych ani neměla přemýšlet nad tím, jaké by to bylo vypustit z hlavy školu, maturitu a učení a věnovat se koníčkům. A ne, momentálně fakt nemyslím WoW. Poslední dobou jde wowko docela kolem mě a já jsem za to pravdu ráda. Místo učení a deptání se nad blížící se maturitou bych třeba klidně spala. Spánek léčí, pomáhá zapomenout, uklidnit se a načerpat novou energii. Spánek je fajn... Škola je taky fajn. Ovšem ne v posledním ročníku. Už jen to slovo maturita mě děsí...

Přemítám v hlavě šílený množství informací a doufám, že zůstanou jen tam. Nedokážu se soustředit na nic kloudnýho. Jsem sobec. Myslím jen na svoje dobro? Ne! Momentálně myslím jen na dobro jednoho človíčka. Jenže to mě asi brzo zabije... Co když o něj přijdu? Moje myšlenky se poslední dobou stále ubírají tímto směrem. Pokládám si plno nesmyslných otázek které mě trápí - a třeba jsou úplně zbytečné. Ano, dokážu lidem věřit, ale opravdu už jsem tolikrát padla na dno a tak je to den ode dne těžší. Měla bych se někde pořádne vožrat a jít spát. Jenže to nemůžu. A ty jsi pryč... Dnešní noc mi toho na výběr moc nezbývá. Asi budu zase přemýšlet. Přemýšlet o bolesti, zradě a nenávisti. O sobectví, lásce a štěstí. O životě a smrti... A myslím na Tebe lásko, však Ty to víš...

Jsem sobec. Chci Tě pro sebe. Neměla bych? Nemusím? Jak krásně se to poslouchá - jak těžko se to realizuje. Čekám, že napíšeš. Půjdu spát. Ale nejsem unavená, nechce se mi. Chci Tě obejmout, políbit. Cítít tvůj parfém. Uložit Tě do postýlky a koukat jak usínáš...

Tak nakonec se asi dokopu k televizi...a budu čekat...

Ha...kdo by to byl rek? xD Novy skolni rok prinesl novou chut psat sem...a navic - jsem nemocna! xD Ano, opravdu nekecam... Zase me sundala ta pitoma angina, tkz krk mam plnj hnisu a sotva mluvim. Aspon ze muzu psat. I kdyz pomalu neni co psat. Teda jako je toho hodne co nevite, ale o tom se mi rozepisovat fakt nechce. A tak zacnu s novym stitem...proste jako kdyby se za dobu co jsem nic nenapsala nestalo...xD chapete co tim chtel basnik rict? xD Dobry vedet... xP

Ano, každý člověk potřebuje odpuštění, i já. V životě děláme chyby v mnoha ohledech. Děláme chyby vůči jiným lidem, ať už záměrně či bez rozmyslu, děláme chyby vůči sobě, protože žádné lidské počínání není dokonalé. Vždyť chybovat je lidské. Říká se, že odpouštět má právo jen Bůh, ale který? Neměl by spíš Bůh sledovat naše konání a případným chybám zabránit ještě než se jich dopustíme? Potom by bylo odpuštění pouze imaginární, vždyť by nebylo co odpouštět…

Dnes mi bylo řečeno, že tím, co jsem včera udělala jsem rozhodla, že mezi námi je konec. Také mi bylo řečeno, že jsem byla opilá a tudíž nic z toho nebudeš brát vážně. Jenže mě nezajímá, co si myslí a říkají ostatní. Udělala jsem chybu, dokážu za ní pykat, protože si za ní stojím. Vím, že jsem včera všechno, co jsem řekla či napsala, myslela v tu chvíli naprosto vážně. Ano, byla jsem opilá, ale to mě neospravedlňuje. Žádám o odpuštění, žádám o zapomenutí a vím, že jsi schopen to přejít. Nikdy bych Ti nedokázala ublížit a nikdy bych Ti nemohla lhát. Od doby co jsem Tě poznala se cítím svobodná. Po dvou letech trápení jsem opět volná a můžu v klidu dýchat. A díky tomu Tě miluji a milovat budu svým způsobem vždycky. Pomohl jsi mi ve všech směrech ve kterých člověku pomoci lze. A pokud mi nedokážeš poskytnout lásku, přeji si alespoň Tvé přátelství, protože nevím, jak bych to zvládla s pocitem, že jsem Tě ztratila kvůli vlastní blbosti a unáhlenému činu…

Odpustím Ti cokoliv… Je jen na Tobě, jestli odpustíš Ty mě. Kdybych mohla vrátit čas, vrátila bych ho do chvíle, kdy jsme se poznali. A všechno bych udělala jinak….

Nechci Tě ztratit Martine, už tohle mi láme srdce na milion kousíčků. Už skutečnost že jsem Ti napsala že Tě nenávidím je pro mě hrozně bolestivá. Nesmířím se s tím, že jsem všechno zkazila. Nejsem dokonalá, ale ani Ty ne… Nikdo není. Vždyť díky lidské nedokonalosti je svět pestrý, veselý, smutný - díky lidské nedokonalosti nám milované osoby ukazují, že je milujeme naprosto oprávněně…

Omlouvám se za vše, co jsem včera řekla či udělala… Omlouvám se a doufám, že si to přečteš do konce a nad vším se zamyslíš…

Krásná písnička od exVyVoleného Martina Hranáče, miluju ten text...

Celej den sedím na zadku a snažím se si konečně přepsat sešit na sociologii. V pondělí totiž píšeme čtvrtletku a já navíc budu hned po hodině ještě zkoušená z té minulé, páč jsem chyběla. Dál musím udělat referát...nenapadá mě ani téma..:(... Socilogie je nudná...vážně hodně nudná...a až jí budu mít, budu muset přepisovat dějepis...ve středu totiž budu zkoušená z celýho pololetí. Jako fakt už bych se na všechno vyprdla a šla se někam zakopat. Nebo bych nasedla na letadlo a letěla někam do tepla... na vyhřátou pláž kde mě nebudou tížit žádné starosti....

Blíží se konec pololetí a s ním se blíží také ta hrozná pravda o tom, že na mém vysvědčení bude několik N-ek...:(. Fakt se bojím, že to nezvládnu. Ale tak snad mě přátelé podrží a já to vše udělám.

Tak já jdu zase přepisovat tu socárnu.... a pak referát, dějepis a vlastně i čtenářák...a taky bych se mohla učit... Spánek? Tak to je luxus, který si momentálně nemohu dovolit...:(

to Ti slibuji Janičko...:'(

Že svět není krutý? Ten kdo to tvrdí je asi úplný blb. Ze všech stran se k nám denodenně řítí důkazy o jeho krutosti. Každý den někdo zemře. Každý den někdo ztratí někoho, koho miloval. Smrt je všude kolem nás, ikdyž mnozí jí ani nevnímají, dokud jim nevezme milovanou osobu. Můžeme si ale zvolit, kdy zemřeme? Záleží to na nás? Na našem výběru? Já myslím, že ne. Představte si, že vás zítra má srazit autobus. Vy to víte a tak přejdete silnici o 5 minut později a tím si zachráníte život. Ale může to takhle být pořád? Jednou vás stejně život přestane bavit a vy přejdete silnici právě v onu osudnou chvíli...

Začínám si pomalu myslet, že když dostanu nějaké zvířátko, tak mi umře... Zatím mi to ale vyvrací fakt, že pejska mám už několik let...

K Vánocům jsem dostala dárek nad dárky. Živou žabičku (Rosnička včelí zvaná Harlekýn), která dostala jméno Jana, po mé nejlepší kamarádce. Každým dnem mi přirůstala k srdíčku víc a víc. Těšila jsem se z každého jejího "krůčku", z každé chvilky, kdy si spokojeně lebedila na stromě v teráriu. Pak jsem ale na dva dny odjela. Po návratu byla Janička nafouklá a hrozně trpěla. Dnes, když jsme konečně zjistili, co jí je a jak jí léčit, zemřela. Myslím, že za tu dobu co byla s námi přirostla k srdíčku více lidem, než jen mě. Nikdy nezapomeneme...:-*